Nápadné prohlubně a "sedadla" na skalách vzrušovaly místní obyvatele již odpradávna. Často si jejich vznik lidé vysvětlovali jako vliv nadpřirozených sil či pohanských obřadů, během kterých zde mělo docházet ke krvavým obětem. Místní lidový název Venušiny misy (Venusnappla). Lidová tradice vypráví, jak žulové skály a jeskynní prostory pod nimi obývali tzv. Venušiny lidičky (Venusleute). Postavou byli jen o málo větší než trpaslíci, měli příjemný vzhled a jejich ženušky (Venusweibla) byly velmi půvabné. Místní lid škádlili jen trochu - k tomu jim pomáhaly kápě, které jim umožňovaly stát se neviditelnými. Avšak vlastními bylinami a z nich vyrobenými léky pomáhali chudým a nemocným lidem. Děti, které zabloudily do jejich říše, ženušky rády lapaly, avšak zacházely s nimi dobře a hostily je sypanými koláči. Ve skalních mísách prý vařily jídlo, vyvařovaly prádlo nebo se v nich za jasných nocí koupaly. Skalní mísy jsou vyhloubeny na vodorovných nebo mírně nakloněných plochách skal - mají většinou tvar téměř dokonalých mís. Rozměry mají zpravidla několik decimetrů, ale někdy i přes jeden metr; hloubka bývá menší než šířka. Některé mísy jsou trvale nebo alespoň občas naplněny vodou. Prohlubně u okraje skály - z jedné strany otevřené - se nazývají skalní sedadla nebo také skalní křesla. Vyzkoušejte si sami, jak se na těchto přírodních útvarech sedí, jen pozor na Venušiny lidičky.